Údajně by mělo jít o knihu pro dospělé. A podle všeho také o
vyprávění příběhu jisté dospělé ženy. Ani na jedné frontě však tento aspekt
nesedí.
Při prvním otevření knihy jsem byla překvapena – jedná se o
velice moderní formu čehosi jako je epistolární román – ovšem v podobě
emailů, navíc kombinovaný s deníkem. Ten je sem tam proložen infantilní
kresbičkou kočky a i zvolený font deníkového písma je značně dětinský. Díky
překopírování celého emailu – tedy i řádků s adresátem, odesílatelem a
předmětem otáčíte stranami opravdu velmi rychle.
Příběh se točí okolo cesty skupinky amerických přátel do
podzimní Itálie. Tam se zamilovaná dvojice – nikoli však ústřední hrdinové, chce
přes zlovůli svých rodin vzít. Osud jim však nepřeje a hlavní hrdinka, spolu s
„jakože nenáviděným“Calem situaci zachraňují.
Hrdinka knihy, autorka komiksů Jane Harrisová má mentalitu
třináctiletého děvčete. Většinu knihy čteme její deníček – při vší úctě,
svobodné ženy, která si ve třiceti letech vede takovýto typ deníčku je mi
skutečně líto a zábavného na tom není vůbec nic. Její myšlenky se točí kolem
její kočky, malování koček, koupání se v bazénu, fascinace velkou
pohádkovou láskou její nejlepší kamarádky, vymýšlení lehce stupidních přezdívek
pro lidi kolem sebe a muže, kterého „jakože nesnáší“. (Světe div se, skončí to
láskou. Přiznejte se, kdo jste to čekal?)
Od prvních stran knihy je všem nad slunce jasné, že půjde
především o lásku s mužem, se kterým vyráží na cestu do Itálie. Přesto
musíme číst desítky a desítky stran, kde na něj bude jako dokonale nezralá,
přímo učebnicová puberťačka nadávat a vymýšlet, proč ho vlastně nemáme rádi.
Hrdinka Jane Harrisová je nedospělou třicátnicí, kterou bych
v reálném životě jako svou přítelkyni pravděpodobně nesnesla. Je
infantilní a zdá se mi trošku hloupá, lehce sebestředná a mírně nadutá. A ano, dokonale americká (při vší úctě, ale ne
každý bere jako zážitek dne nakupování zbytečností v letištní hale.)
Zajímavé na knize je proložení suvenýry, jako jsou letenky,
listy z pasu s razítky, části italských jídelních lístků apod. –
ovšem opět, to se hodí spíše do dětských knih a detektivními příběhy pro
dvanáctileté, sama si na takové vzpomínám z dob svého dětství a tehdy
knize dodávali šťávu. Dnes už to ale neocením. (Opravdickou letenku jsem už v ruce
držela a na průvodčího už si doma nehraji.)
Kniha je podle mého názoru vhodná na dovolenkovou pohodu.
Chystáte-li se vyrazit někam na pláž a nechat za sebou všechny starosti běžného
dospělého života, vezměte si ji s sebou. Nebudete řešit nic dramatického a
vlastně ani opravdové problémy. K hlubšímu zamyšlení v ní toho však
příliš nenajdete. Její výhodou je, že si u ní odpočinete, to vám mohu zaručit.
Úryvek:
Super. Poprosila jsem Mobiláka, aby mi chvíli pohlídal věci,
že si zaběhnu koupit jídlo, a on se kvůli tomu choval NAPROSTO děsně. Řekl
takovým hodně jedovatým způsobem „Velmi pochybuju, že by někdo ukradl vaši
vodu, slečno.“
!!!!!
A to jsem ani nechtěla, aby ji hlídal. Tu vodu. Myslela jsem
přece TAŠKU. Rozhodně nestojím o to, aby mi na letišti vyhodili do vzduchu
věci, protože jsem je nechala bez dozoru.
No to je fuk. Někteří lidé jsou prostě naprd a člověk
s tím nic nenadělá, přesně jak říká Malcolm. Mělo mě napadnout, že Mobilák
k nim patří. Už podle toho, jak mlátí do klávesnice na BlackBerry. Pořád
pracuje.
Název: Jak dokázat lásku
Autor: Meg Cabotová
Nakladatelství: BB art
Počet stran: 324
Žánr: Román
Rok vydání: 2013
Hodnocení: 50%
Žádné komentáře:
Okomentovat