Jsem dítě devadesátých let. Narodila jsem se po revoluci a
totalitu poznala jen z vyprávění. STB, domovní prohlídky, prověrky a
nakonec i cinkání klíčů si umím jen představovat. Doposavad jsem se s realitou
minulosti – od počátku dvacátého století do devadesátých let potkávala většinou
z faktografických zdrojů, ale někdy také prostřednictvím příběhů. A příběh
Aleny Mornštajnové v knize Slepá mapa byl ze všech příběhů tím
nejvýraznějším. Není spojen s nikým z mé rodiny a jediným kontaktem
byla písmenka na řádcích, přesto mě poznamenal víc než ostatní.
Autorka volí velmi jednoduchou formu – prostě vypráví.
Pomalu, srozumitelně, chronologicky. Vykládá osud své rodiny od doby konce
první války, tedy od mládí své babičky a dědečka. A to vše na pozadí
politických událostí. Prvním velmi silným momentem je druhá válka, se kterou se
rodina musí vypořádat. Její matka má vztah s budoucím nacistickým vojákem,
později se provdá naopak za odbojáře, kterým sama pomáhá. Její sestra si vezme
Němce, což po válce přináší také spoustu problémů. To postačí k nastínění jedné
z mnoha situací, které musí řešit. Režim a politika jsou téměř stále proti
nim a nikdy s ním nepřestávají bojovat. Kniha nabízí nahlédnutí na situaci všech stran barikád každé doby, vždy ze všech úhlů - z pohledu bachaře v koncentračním táboře, udávajícího na STB, ženu nacisty i stranu odbojářů. Nikdy nikterak kriticky, vždy s odstupem a nadhledem.
Nejsilnějším motivem je v knize doba totality. Věřte
nebo ne, autorka je kýmsi, koho můžeme s klidným srdcem nazvat „dobrým
člověkem“. Nepáchá zlo, je obyčejnou ženou, která miluje svého muže, později
svého syna. Přesto zapříčiní smrt svého prvního manžela a na toho druhého
donáší informace veřejné bezpečnosti. Do takové situace ji dostal právě minulý
režim. S těmito pocity je nucena žít.
Kniha nenabízí žádnou zápletku, vyvrcholení ani rozuzlení.
Zkrátka plyne a vypráví příběh jedné, zdaleka bezvýznamné rodiny, kterých tu po
desetiletí žije bezpočet. Když však nahlídneme blíže, vidíme, jak těžký osud
poslední století každá taková obyčejná rodina má. Myslím, že se nepletu, když si
troufnu tvrdit, že někde, místy, alespoň trošku, se s autorkou ztotožní
každý z nás.
Úryvek:
Fridrich se opíral o hromadu prken a pozoroval skupinu mužů v pruhovaných mundúrech. Ani po dlouhých měsících služby si nezvykl a pořád viděl ve vyhublých postavách lidské bytosti. Stále se mu nedařilo nemyslet na vlhkou zimu, která musí vězňům pronikat až do kostí, a v pažích cítil tíhu trámů přenášených na dřevěných nosítkách.
Název: Slepá mapa
Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: HOST
Vydáno: 2013
Počet stran: 394
Hodnocení: 95%
Žádné komentáře:
Okomentovat